MALÝ MNICH

Neprosím o sny, prorocká vidění,
ani ať z nebes pravda září čirá.
Netřeba žádných andělských zjevení.
Zbav mě jen šera,
jež mou duši svírá.

(Georg Groly: "Duchu Boží, sestup do mého srdce" 1854)

Jedná se o úvodní čtení vedoucí k rozjímavé modlitbě.
Modlitbě o čem? O sobě a o Bohu.
Čtu texty a nechám na sebe působit jejich účinek.
Připadám si jako malý chlapec, který se nechá unášet sladkostí přítomného okamžiku.
Nechám na sebe působit blízkost slunce, větru, deště, noční oblohy ...
A má duše cítí, že je s ní Bůh.

Hospodine, mé srdce se nevypíná.
Nevyvyšují se mé oči,
Neženu se za velkými věcmi
Pro mě nedostižnými.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši
Jako dítě na matčině klíně,
jako dítě, tak je má duše ve mně.
Doufej, Izraeli, v Hospodina
Nyní i navěky.

( Žalm 131)

Srdce zapomnělo na hluk a starosti a je jako to dítě v matčině klíně.
Je klidné a prožívá stav radosti a lásky.
To je ta cesta. Cesta k mnišství. Cesta, po které touží duše mnoha lidí.
Touží po pokoji.
Co je to ten pokoj?
Je to místo, kde je uklizeno.
Kdy můžeme říci, že je maximálně uklizeno?
Tehdy, když je tam čisto a téměř nic tam není.
Když to dotáhneme do dokonalosti, můžeme říci: jsem ve stavu "Prázdnoty".
Nic tam není.
Nic, co by nás rušilo.
A tehdy, do našeho srdce může přijít Bůh.
Pokud v našem srdci je mnoho věcí, potom zde již není místo.
Bůh chce k nám vejít, ale nemůže, protože ho do svého srdce nepustíme.

Sv. Augustin říká: "Nepokojné je srdce člověka, dokud nespočine v Bohu".

Kniha je rozdělena do 33 kapitol. Jedná se o 33 příběhů, které vedou malého mnicha a nás k poznání sebe a Boha. Číslo 33 není náhodné. Tyto příběhy jsou kamínky, které vytvářejí cestu.
Ve své reflexi se zamýšlím nad kapitolou první a třetí. Ostatní je potom na čtenáři samotném.

Nejdříve projdeš těsnou branou

V této úvodní kapitole se vydáváme společně s Malým mnichem do kláštera v Malloo.
Autor nedal hlavnímu hrdinovi konkrétní jméno. Nazývá ho Malým mnichem.
Je to možná proto, aby se každý z nás mohl vcítit do postavy malého mnicha.
Mnicha začátečníka, který si postupně osahává mnišství benediktýnské řehole v klášteře Malloo.
Tímto způsobem můžeme i my objevit své mnišství ve svém srdci.
Bůh nás takové stvořil. Dal nám touhu po něčem větším, než jsme my. Touhu po něčem nebo "Někom", kdo nás převyšuje. Touhu po neznámém světě. Malý mnich přichází do kláštera, protože se chce naučit nekonečné modlitbě.
Chce být neustále v Boží přítomnosti.
Malý mnich vzpomíná na svůj poslední rozhovor se svou matkou před cestou do kláštera. Tehdy se ji zeptal: "Matko, co mě tam čeká? A co tam budu dělat?"
Matka mu odpověděla: "Nejdříve projdeš těsnou branou".
Malý mnich přemýšlí. Hlavou se mu honí myšlenky a nachází vysvětlení této matčiny odpovědi: "Za těsnou branou se otvírají všechna tajemství. Všechny události začínají těsnou bránou. Do života vstupujeme ženským lůnem, do školy vcházíme dveřmi, které se prvňáčkovi zdají tsné a tajemné. Brána do kostela připomíná těsnou nebeskou bránu. A naše poslední cesta? Je to cesta na hřbitov, která vede přes železnou bránu. Hřbitov je obehnán vysokou zdí a vstup je možný jen přes tuto železnou bránu"

Za touto branou necháme všechno - majetek, rodinu, přátelé a příbuzné, sny i plány.
Ježíš sám vysvětluje:

"Vejděte těsnou branou. Neboť prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubě, a mnoho je těch, kdo tamtudy vcházejí. Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo těch, kdo ji najdou." (Mt 7,13-14)

Ticho je tvým přítelem

Kapitola třetí začíná slovy: "Počátek všech věcí je v tichu. Pšeničné zrno se znovu rodí z ticha zemské hlubiny. Květiny při svém růstu nevydávají sebemenší zvuk."
Je zvláštní, že tuto kapitolu píšu právě o Vánocích. V době, kdy sice zpíváme píseň:
"Tichá noc ...", a přitom ticho kolem nás není. Jakoby jsme chtěli nějak to ticho zaplašit a zapomenout na samotu a zmatek ve svém srdci.
Mnozí lidé okolo nás zažívají smutek a ticho svého opuštění.
O tomto tichu se však v této kapitole nemluví.
Jedná se o jiné ticho. Ticho, které vede ke Kristu. Takové ticho nabízí klášter.
Autor říká:

"Žádný člověk se mnichem nerodí, ale stává se jím pod údery kladiva na kovadlině ticha. Sám Bůh přebývá v tichu. Je přítelem ticha. Své nejlepší dílo koná v tichosti."

V knize Moudrosti nalezneme tato slova - Neboť, když hluboké ticho objímalo
všechno a noc ve svém běhu k polovině došla, tvé všemocné slovo seskočilo z
královského trůnu z nebe.
V knize proroka Habakuka nalezneme další moudrý text - Hospodin sídlí ve svém
chrámě, celá země, ať před ním mlčí.
I samo nebe je místem ticha.
V knize Zjevení apoštola Jana čteme - Když rozlomil sedmou pečeť nastalo v nebi
mlčení asi na půl hodiny.
Velmi mne zaujala následující slova této kapitoly:

"Ticho je plátnem, na které Duch svatý maluje pravdu určenou vaši duši. Učte se do toho ticha soustředěně ponořovat. Ticho je tím nejlepším nástrojem, který nám odhaluje Boží hlas. Konečným cílem není ticho rtů, ale ticho srdce."

Jsou to velmi hluboké a inspirativní myšlenky. Ticho do našeho života patří.
Je to výzva pro každého z nás a není nutné, abychom byli v klášteře.

Mirek